Zachraňte zachránce

Kleklo mi auto a samozřejmě na tom nejblbějším místě, ve zúžení původně čtyřproudové silnice, ve stoupání těsně před vrcholem. I když jsem se snažil auto uklidit co nejvíce ke krajnici, přesto překáží natolik, že mě musí ostatní řidiči objíždět a kamiony kličkují i mezi značkami rozdělující protisměrné pruhy. Oblékl jsem novou oranžovou vestu a vydal  se umístit výstražný trojúhelník. Úplně zbytečně, první náklaďák ho rozjel. Tak začnu obvolávat pomoc: nemůže, nemá jak, nedostupný, v práci, nemůže, auto v servisu... Signál vybíjejícího se telefonu mě vrhá do stresu. Poslední možnost před vybitím vypadá nadějně, jen co jsem snad dostatečně objasnil kde stojím, telefon KO. Snad zachránce jede a snad to pochopil, kde jsem ztroskotal. Doufám celou hodinu než dorazil: "Co je dylyno (teď nevím, jestli je to vyjmenované slovo po D nebo po L), jak to parkuješ?". Přijede s humorem...., já jsem raději zticha, protože jsem rád že přijel. Dost dlouho pátráme, za co zapřáhnout to italské autíčko, tak zachránce vypnul motor na svém francouzském autě a dal výstražné blinkry. Na "itala" je potřeba šroubovací oko, které nemám, takže se rozhodneme k riskantní leč jediné možnosti, jak odsud vypadnout. Uvázali jsme ho za výfukové potrubí u motoru. Docela šťastný nasedám do auta a ukazuji mu, že může jet. Když ukazuji asi potřetí a nic, začnu se obávat. Zachránce vystupuje z "francouze", rozhazuje rukama: "Ty vole, já nemůže nastartovat". Chvíli koukám jako marťan a potom se rozesměju: "Jak to parkuješ,? Dylyno!". A teď mi ještě  řekni, že se ti vybil telefon.... . Nevybil, vysvobodil nás zachráncův strejda, který nahodil přes kabely jeho auto a my mohli konečně odblokovat původně čtyřproudovou silnici, která se skoro na tři hodiny stala jednoproudovou. Čeká nás 15 km do servisu. Myslíte, že potrubí vydrželo?